na Blog.cz

Každý jednou byl na dně a kdyby někdo řekl že ne-lhal by.
Ne ostatním, ale sobě.
Každý se aspoň jednou někomu svěřoval. Ať už to bylo o emocích, láskách, chybách...teoriích.
Aspoň jednou, dvakrát, třikrát...ale kdo to vůbec počítá?
Každému upadla slza před někým-kamarádce/kamarádovi, rodiči, učiteli (? :-)) nebo i deníkem.
Vždyť na tom nezáleží.
Každý má svou vrbu, komu se může vypovídat.
Moje teorie o vrbě- hm..no... (nechám toho ;)) vrba- ,,křehký" strom s mohutnými kořeny a tak když se o ni opřete nehrozí, že by jste jí nějak poškodily tím, že by k ní musel přijít nějaký ,,dřevorubec a musel by jí zneškodit" (rozumíte? - i když jí něco řeknete, vždy tu pro vás bude).
Nic neříká, tiše naslouchá a když zafouká vánek dotkne se svými větvemi vaších paží-bude vás konejšit a když se už rozhodne nějak promluvit, stojí to za to.
Můžete jí všechno říct, bude tiše mlčet, můžete se rozbrečet, ona vás obejme, utěší, dodá vám ztracenou sílu žít dál. I když si myslíte, že to nejde, že nemáte pro koho žít.
Omyl- vrbu VŽDY budete zajímat jak se máte, co děláte, jestli máte problémy.
Na to nikdy nezapomeňte.