O slzách, samotě,příbuzných/kamarádech...
Znáte to ne? Máte slzy na krajíčku a lidi okolo do vás hučí "Co ti je?" a "Proč si na mě protivný/á?"
Proč nechápou, že potřebujete být chvilku o samotě?
Proč nevidí ty přívaly slz ve vaších očích?
Proč nás chvilku nenechají v klidu?
Je to strach o nás, co je nutí, aby nás na okamžik nenechali samotné?
A když ne, co po nás pořád chtějí? Aby nás ještě víc rozrušili?
Když ne...máme utéct před nimi a o samotě doufat, že naše nálada přejde? A co když nepřejde? Stojí to za to se pořád schovávat?
A co když nás nikdo nenechá na samotě a my se pak budeme muset tvářit, že nám nic není a teoreticky jim lhát? A co když se to doví, že jsme jim lhali, co potom?
Budou na nás naštvaní, že jsme jim neřekli, co nás trápí? A co když sami nevíme, co nás dohání k blbé náladě?
Tolik a ještě víc otázek mám...když se rozhoduji "utéct do samoty a nebo něco jiného?"
Proč nechápou, že potřebujete být chvilku o samotě?
Proč nevidí ty přívaly slz ve vaších očích?
Proč nás chvilku nenechají v klidu?
Je to strach o nás, co je nutí, aby nás na okamžik nenechali samotné?
A když ne, co po nás pořád chtějí? Aby nás ještě víc rozrušili?
Když ne...máme utéct před nimi a o samotě doufat, že naše nálada přejde? A co když nepřejde? Stojí to za to se pořád schovávat?
A co když nás nikdo nenechá na samotě a my se pak budeme muset tvářit, že nám nic není a teoreticky jim lhát? A co když se to doví, že jsme jim lhali, co potom?
Budou na nás naštvaní, že jsme jim neřekli, co nás trápí? A co když sami nevíme, co nás dohání k blbé náladě?
Tolik a ještě víc otázek mám...když se rozhoduji "utéct do samoty a nebo něco jiného?"
Zde hledá